Invaze vojsk Varšavské smlouvy začala v noci z 20. na 21. 8. 1968, stála životy 137 Čechů a Slováků, zadusila reformy Pražského jara a spustila víc než 20 let normalizační šedi.
Pod sovětskou taktovkou se na našem území vojáci chovali jako barbaři, osvobozovali nás od útlaku demokracie kromě zabíjení lidí a sebevědomí národa třeba střelbou na Národní muzeum, poté sloužili dvě desetiletí jako pojistka toho, že se Československo nevydá svou vlastní cestou a že se podřídí diktátu z Moskvy.
Nesmíme nikdy zapomenout nejen na oběti a škody, ale také na to, s jakou lehkostí Sovětský svaz i místní kolaboranti dokázali, a ještě dnes dokážou invazi obhajovat. Jen tak se budeme moci vypořádat nejen s touto historickou zkušeností, ale také s přítomností, kdy do jiných barev převlečený a stále stejný agresor pod nánosem propagandy likviduje životy lidí na Ukrajině i v Rusku a rád by proti sobě rozeštval celý zbytek světa tím, že zamlží pravdu o tom, co skutečně dělá.
To, že jsme proti invazi stáli osamoceni a se svázanýma rukama nás předurčuje k tomu, abychom tuhle historickou zkušenost nesli a pomáhali těm, kteří čelí stejnému nebezpečí v současném světě, 55 let po nás.
Nikdy nezapomeneme!